Lyžníci:

Plzeňsko-Budějovická větev: Já Petr Šlapák, Milan z Budějic, Láďa Lájoš Hájek, Honza Vampír Tužil

Pražská větev: Milan Krampla, Jarda Hájek, Petr Hejzák, Ondřej Štědrý (bažant)

Den první-So: 20.ledna vyrážíme. V 10:30 sraz plzeňské větve s pražskou na benzince v Rozvadově. Opět nášup v podobě držkovky, několika párečků, gulášku a kafíčka. Opět konstatování, že Rozvadov už je v Evropě "s cenama". Hrochy ale takovéto maličkosti nezaskočí, před námi je sportovně bombardinový týden a v mužstvu je skvělá nálada.Cesta proběhla super, Mnichov jsme jen tak profičeli a v 18:00 už "bažanti" (Ondřej) klopítali v Arabbě pro první demižonek výtečného Merlotu.Vínko chutnalo skvěle a skoro padlo celých 5 litrů. Spali jsme výtečně.

Den druhý-Ne: po vydatné snídaní poprvé "do gumy". Rozhodli jsme celý den věnovat sjezdovkám v Arabě, ale OUHA. Na sjezdovkách slalom mezi šutry, hodně zmrazků a tradičně po prvních metrech prvního dne "dřevěné pahýly" a třes v nohách jako mají  ratlíci. Takže po prvním sjezdu již Járyn a spol zapadli do osvěžovny na Porta Veskovo (2478 m n.m.).  Já jsem jel ještě jednou, celou partu jsem pak vyzvedl a následoval přesun na Belveder. Jak je známo, Belveder je přes 2 kopce, což slabší hrochy opět přivedlo k myšlence zamířit do osvěžovny. Jak říkám, sněhu moc nebylo, hodně šutrů, takže proč se honit.

Den třetí-Po: hurááá "SELLARONDA" a to ve směru oranžovém. Počasí stejné jako včera. Pro většinu známá trasa, ale přesto došlo "Na Slunečné" k nechtěnému rozdělení party , ale obě půlky se opět sešli na bonusu dne tj. salámek s cibulí, okurkou a octem v Passo Gardena. Vyjma Milana všem salámek výtečně chutnal a těšíme se na něj příští rok. Druhá polovina do Arabby již proběhla bez konfliktů a tak jsme mohli druhý den jít spát se zdravými údy. Ale pozor večer začlo sněžit a do rána bylo půl metru čerstvého prašanu.

Den čtvrtý-Út: stále sněží. viditelnost špatná. Zůstáváme do 11 h. v pelíšku, pak se počasí trošku vyjasňuje a my vyrážíme - směr Passo Campolongo. Zůstali jsme však na svahu k "černošce". Lyžování v tak vysokém sněhu je fakt makačka. Někteří slabší jedinci odpadají a prokládají sjezdy grapičkama "U černošky". Sněží víc a víc, odpoledne jsme už všichni tak mokrý, že to balíme cca v 15 h. Většina je tak utahaná, že není nálada ani na večerní maryášek.

Den pátý-Stř:  Občas mírně zasněží, ale jinak je krásně. Vyrážíme s cílem sjet si La Vilu- černou to sjezdovku, ale pak jsme od tohoto plánu upustili a lyžujeme na kopcích kolem Corvary, kam jsme se dostali přes "Kapličku" tj. pečené kolínko od známého českého kuchaře. Kolínko však sežrali jen bratři v triku tj. Járyn a Lájoš, ostatní se rozhodli držet dietku v podobě několika piv a čtvrťáčků vína. Den skončil pohodou, klidem a sportovním nadšením pro příští den na zelenou SELLARONDU.

Den šestý-Čt: pozoruji ponorkový nesouhlas (Milan, Vampír) s manadžmentem výprav na zelené cestování po okruhu zvaném Sellaronda, ale nakonec opět všichni podlehnou kouzlu horských velikánů a skupinovému lyžníkování s nezbytným hodnocením místních i zahraničních dam na sjezdovkách. Druhá polovina okruhu je však "hustá".Zhoršila se viditelnost, fouká silný vítr takže se všichni ženou úprkem k domovu na první pomoc zvanou "Bombardýno". Tento den mám krizi. Nic mi nejde zdá se mi, že lyžuji čím dál hůř, snad se vše v dobré obrátí příští a poslední den.

Den sedmý-Pá: a je to tady, naše cestování po italských dolomitech končí. Poslední den jezdí všichni opatrně s myšlenkou "přeci si poslední den nezlámu hnáty, to teda ne." A tak jedeme na Colfosco, kde jsem ještě po tolika letech kdy sem jezdím, nebyl. Na Colfosku je horší viditelnost, tak jsem nechal Járyna, Lájoše a Vampíra v hospodě (Milanové s Ondrou se trhli a jezdili si svou cestou) a párkrát jsem si sjel cvičnou loučku, abych si vypiloval styl a zvedlo se mi sebevědomí z minulého dne. Lyžovačka skončila bez úrazu a večer jsme si zašli na společnou večeři. Miluji italskou kuchyni, ale doma mi tak nechutná jako tady, prostě to ty klucí taljánský umí.

Den osmý-So: rozhodli jsme se jet v sobotu ráno. Už to nikdy neuděláme. Přes Rakousko jsme jeli skoro 4 hodiny. Šílená kalamita nejen aut, ale také sněhová, prostě to bylo v riti. V 8 ráno jsme vyjeli a v 8 večer dorazili do Plzně - hrůza !!!.

CELÁ AKCE BYLA SKVĚLÁ, ŽÁDNÉ NEMOCI ANI ZRANĚNÍ, POUZE PANENSKÝ SNÍCH NA PLÁNÍCH ITALSKÝCH ALP. Už aby bylo zase příště...